21.7. až 21.8. 2002

TATO STRÁNKA OBSAHUJE FOTOGRAFIE Z PRVNÍ ČÁSTI EXPEDICE -Z HOR. NA DALŠÍ STRÁNCE O NÁSLEDUJÍCÍM POBYTU V LÁZNÍCH A MĚSTECH KYRGYZSTÁNU SE (NE ZROVNA USILOVNĚ) PRACUJE.

Praha Ruzyně. Zleva: Václav Holý, Jan Pohl, David Knill.

Hned po příletu do Kyrgyzstánu. Placatá čepice nás natolik fascinovala, že jsme museli otestovat nepřístupnost místních vojáků. Kupodivu jsme se nesetkali s odporem a na letišti (!) jsme se mohli vyfotit.

Biškek.

Potraviny trvanlivějšího charakteru jsme nakoupili v Biškeku v supermarketu.

Z Biškeku do Karakolu jedeme maršrutkou, všichni tři za 1000 SOM (666 Kč). Podle slibů řidiče jsme měli jet sami a za 900, ale život je tvrdej a na sliby se tu moc nehraje. Takže bereme každýho, kdo se ještě vejde a na závěr platíme o stovku víc :-)

Zbytek proviantu dokupujeme v Karakolu na tržnici. Maso zrovna ne.

Lana máme naštěstí od LANEXu.

Ovšem sušenky a čokolády kupujeme ve velkém.

Na základně Mayda-Adyr přesedáme z gruzavíku na věrtoljot.

Nakládka.

Letíme!

Čumíme.

Teď zrovna na Chan Tengri, podle plánu aklimatizační vrchol ve výšce 7010m.

A fotíme. Pik Pobědy, hlavní cíl expedice.

Vykládka v základním táboře.

Base camp. V pozadí Chan Tengri.

Cesta do prvního postupového tábora jde po plochém ledovci a má jen minimální převýšení.

Stavba prvního postupov0ho tábora.

Z jedničky se vyráží nejdýl o šesté, aby se bezpečně prošlo laviniště pod Čapájevem.

Nádherný séraky. Jen se v tom moři neztratit. To jsem maličkej :-)

Dima.

Je poledne a už to lítá.

Druhý výškový tábor. Stačí zvednout hlavu a máte Pobědu jak na dlani.

Před odchodem z dvojky se trošku zkazilo počasí.

Váša.

Váša odpočívající.

Ve 3. táboru si nejprve rovnáme plošinu pro stany, ale nakonec bydlíme v pišťoře.
Lopaty od Náchodský Velly nám záviděli i ostřílení borci.

V pišťoře, kterou nám vyhrabali Úpičáci.

Pik Pobědy.

Po dvou dnech aklimatizace vyrážíme do sedla. Váša.

Přechod sedla.

Pohled na Pobědu se neokouká.

Lezecký úseky jsou poměrně dobře zafixovaný.

Slunce se na hranu prodírá až v deset hodin. Daw.

Původně jsem chtěl dát tuhle fotku LANEXu, ale pak jsme si všiml, že je ten ruskej fix natrženej.

Na hřebeni.

Z hřebene.

Váša.

Váša ve žlebu za traverzem.

Je asi 7 večer, Daw nás čeká v traverzu, nemá smysl pokračovat.

Otáčíme.

Sestupujeme až do rána a máme toho dost. Daw.

Po dvou dnech odpočinku to zkoušíme podruhé.

Vyrážíme ve čtyři (odpoledne).

Máme v úmyslu přespat v nouzovém táboře v 6300 m.

Je překrásnej večer.

A asi mrzne.

Ale né, kdopak byl dnes nejslabší, kdo dostane padáka?

Spíme na menší plošince asi dvě dýlky pod táborem 6300m.

V táboře 6300m jsme se pokoušeli uvařit, marně. Přes tabulky pogyblých pokračujeme ve stoupání po hřebenu.

Traverz a nástup do sněhového žlabu.

Předvrcholový hřeben. počasí nic moc...

Vrchol. Váša s Dawem tu byli o hodinu a půl dřív než já.

Nemohli na mě čekat. Potkali jsme se na pláni pod vrškem a přede mnou bylo veliký rozhodnutí. Jít dál sám, nebo se otočit "dva kroky od vrcholu"...

Vrchol.

Šel jsem sám.

Na sestupu doháním Dawa a společně slaňujeme. Do tmy.

Váša byl napřed, postavil stan. V noci mám šílený sny o pití. Pepsi na benzínce a tak. Není divu od opuštění 3. tábora jsme měli jen litr čaje na hlavu.

Další den je docela hnusně. Jedenáctá rozhodla... Čekáme do čtyř. Ve větru, mlze a sněžení balíme stan a scházíme do sedla (do trojky).

Počasí nic moc. Daw pořídil ztratit dvě pravý rukavice.

Váša.

Daw.

Hanes (já).

Ráno se balíme a scházíme do dvojky.

Poběda po (n+1).

U séraků pod dvojkou jsme byli v 9 ráno, slunce už pěkně pralo. Neriskovali jsme laviny a počkali do rána. Jen Daw dostal v pět večer supr nápad sejít do bejzu.

Pohled od laviniště mezi dvojkou a jedničkou směrem k jedničce. Ta je na konci pěšinky u trhlin.

Z ledovce mezi jedničkou a bejzem.

Buhužel někteří členové expedice podcenili sílu mrazu a nechali si omrznout svoje zhýčkané končetiny. Na Pik Pobědy tedy nedošlo a naše vysokohorská expedice pokračovala poznávacím výletem po nižších partiích Kyrgyzstánu. Jeden z nás zvolil přímou cestu do Prahy a absolvoval několikatýdenní hospitalizaci na Vinohradech.

Mayda-Adyr. Přestup z věrtoljotu na gruzavík.

Tady lezecká část expedice končí. Následovalo drobné trekování v okolí Karakolu a vyčkávání v Biškeku na cestu domů.

Foto: Hanes (Jan Pohl)